Zamyšlení pro naše dny...
Jsme jen lidé, a v našem lidském pohledu je to blaho, kdyĹž nás nĂŹkdo chválí a øíká nám: „Ty jsi dobrý!“, „Ty to dĂŹláš dobøe.“, „Ty jsi mĂšj velký pøítel.“ Ăasto se potom cítíme støedem pozornosti, a nĂŹkdy i støedem svĂŹta. Zde je však ten obrovský lidský omyl. Omyl, kterého se dopustíme, aniĹž bychom si to v té chvíli jakkoli uvĂŹdomovali. Omyl nièící naší harmonii s Bohem. Nikdy nemÚŞeme být støedem pozornosti a v Ĺžádném pøípadĂŹ støedem svĂŹta. Stavíme tak do cesty Bohu, ke kterému by se mĂŹli všichni obracet a hledat v nĂŹm pøítele, vzor a èistou lásku. StavĂŹní se do pozice obdivovaného v nás nepochybnĂŹ zaène vyvolávat pýchu, která není Bohu milá a pøipravujeme si tak pøímou cestu poznat tu nepøíjemnost, ten sklièující pocit a úzkost z poníĹžení. Pocit, který nastane, kdyĹž náš pøítel, který nás tolik chválil potká jiného pøítele, který je mu bliĹžší. Jaké nás potom èeká zklamání, pokud nejde o pøítele ale o samotného Boha? BuĂŻme opatrní, na co jsme hrdí právem (co je tøeba naším postupem blíĹže Bohu) a na co jsme hrdí jen pro svou lidskou pýchu, která vede k velkému zklamání. Pan JeĹžíš Ă¸íká v evangeliu podle Lukáše: „Nebo kaĹždý, kdo se povyšuje, bude poníĹžen, a kdo se poniĹžuje, bude povýšen." (Lk 14,11)
• Další články této skupiny:
|
