Stará Boleslav - poutní místo s Palladiem a místo mučednické smrti sv. Václava
 

Národní svatováclavská pouť
Podpora Ministerstva pro místní rozvoj

Aktuality 
Zpravodaj farnosti
Podpora poutního místa

Poutě
Národní svatováclavská pouť
Nanebevzetí Panny Marie
Dny modliteb za národ

Palladium země české
Obraz a modlitba
Prosby
Historie

Farnost
Farní kancelář
Svátosti
Setkání
Výuka náboženství
Obce spadající do farnosti
Chrámový sbor Václav

Bohoslužby
Ve Staré Boleslavi
V ostatních kostelech farnosti

Matice staroboleslavská

Každodenní modlitba online

Kostely
Stará Boleslav
Ostatní

Prohlídky a informace
Projekt otevřených dveří
Informace pro poutníky a turisty

Foto – video
Galerie
Kostel Panny Marie LIVE

Návštěvní kniha
Zápis do návštěvní knihy

Odkazy
Zajímavé odkazy

 
Casopis Apoštol

 

Svátosti

Křest dospělého
     Křest dospělého člověka je možný tehdy, jestliže uvěřil v Krista jako jediného plného zachránce člověka, poznal a přijal víru církve a vyznává jí a chce žít ve společenství katolické církve a respektovat její učení víry i morálky. 
     Délka přípravy na křest je různá, musí respektovat postupné rozvíjení víry člověka. Těžko může být kratší než půl roku, zpravidla trvá jeden až jeden a půl roku.
     Je dobré, když dospělého adepta provází na jeho cestě ke křtu někdo, kdo mu je oporou a kdo mu bude oporou v cestě víry i po křtu. Takový člověk - je-li sám pokřtěným a biřmovaným katolíkem, žijícím z víry - může být křtěncem vybrán za kmotra.
 

 
Křest dítěte
     Na rozdíl od dospělého nemůžeme od malého dítěte čekat ani rozhodnutí pro křest ani vyznání víry. Malé děti se křtí proto, že patří do rodiny křesťanů a ta chce, aby dítě mělo spolu s nimi účast na životě církve. Proto se žádá od rodičů a kmotrů, aby byli pokřtěni, byli schopni svou křesťanskou víru při křtu vyznat a mohli tak uvést do víry i dítě, které je jim svěřeno. Pokud toto platí jen o jednom, může to stačit, ovšem je třeba aby si oba byli vědomi závazku, který ze křtu pro rodiče vyplývá a respektovali ho, i když ho bude uskutečňovat jen jeden z rodičů.
     O křest dítěte žádají zásadně jeho rodiče, kteří nejen musí být při křtu přítomni, ale kteří jediní mohou přijmout plnou zodpovědnost za to, že jejich dítě bude vychováno ve víře v Krista a v prostoru života a víry církve. Kmotr nebo kmotra v tom mají rodičům pomáhat a tuto ochotu také před ostatními účastníky křtu deklarují.
     Křest je třeba sjednávat s dostatečným časovým předstihem zpravidla několika týdnů, aby byl čas pro potřebná setkání křtícího kněze s rodiči. Jeho povinností totiž je nejen rodiče informovat o náplni a průběhu křtu a vyřídit nutné administrativní věci, ale také je připravit k plnění těch úkolů, které do budoucna na sebe křtem dítěte berou.
     Před křtem se vyhotoví na faře křestní zápis. K němu je třeba donést rodný list dítěte, oddací list rodičů, případně jejich křestní listy a jména a adresy kmotrů, případně jejich křestní listy.
     Je samozřejmě možné pokřtít i dítě svobodné, ovdovělé nebo rozvedené matky, jsou-li ostatní podmínky křtu splněny.
 

 
Biřmování
     Biskupské konference mají stanovit nejnižší věk biřmovanců. U nás je to 15 roků. Řádným udělovatelem biřmování je biskup, za určitých okolností může biřmovat i kněz.
Biřmován může být člověk, který je pokřtěn v katolické církvi, byl už připraven k přijímání svátosti smíření a eucharistie, dosáhl zmíněného věku a absolvoval přípravu na přijetí svátosti biřmování. 
     Biřmování se obvykle organizuje vždy po několika letech ve farnosti, ve které se s patřičným předstihem také uskuteční příprava ta by měla nejlépe několika měsíců, není výjimkou, trvá-li rok. 
     Každý rok je také příležitost k přijetí biřmování v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze na Slavnost seslání Ducha svatého. Vždy a všude se však musí biřmovanec vykázat tzv. biřmovacím lístkem. Kněz, který měl na starosti přípravu svým podpisem a farním razítkem a tomto lístku stvrzuje, že adept byl na biřmování řádně připraven.
  

 
Eucharistie
     Ke svátosti eucharistie čili ke svatému přijímání může přistoupit ten kdo je pokřtěn v katolické Církvi, na přijetí této svátosti byl připraven, nežije v těžkém hříchu ani není podroben nějakému církevnímu trestu, který by ho z této svátosti vylučoval, a pokud není svobodný či ovdovělý žije v církevně platném manželství.
     Ke svatému přijímání jde člověk zpravidla při mši, které se účastní. Pokud by z nějakého důvodu byla v určitý den na mši dvakrát nebo vícekrát, může přistoupit ke svatému přijímání ještě jednou (tedy nejvíce 2x denně), pokud je přítomen na celé mši svaté. Před přijetím eucharistie se dodržuje jednohodinový půst od jídel a nápojů a výjimkou léků a obyčejné vody. U nemocných, kterým se eucharistie donáší, tento půst není nutný.
 

 
Sňatek
     Uvažuje-li dvojice o církevním sňatku, ať se co nejdřív vydá za farářem své farnosti, případně za farářem v místě, kde chce mít oddavky a tam své představy o svatbě probere. 
Před sňatkem je třeba absolvovat příslušnou přípravu. Tu si snoubenci dojednají na faře. Případně je možné se také zúčastnit v Praze společných příprav, organizovaných Centrem pro rodinu při Arcibiskupství pražském, kterou oddávající kněz podle potřeby doplní.
     Dále je třeba vyřídit úřední agendu. Podle nyní platné zákonné úpravy má církevní sňatek platnost i před státem. Proto je nutné vyřídit formality jak pro občanskou (státní) matriku, tak pro matriku církevní. K tomu je třeba navštívit jak faru a sepsat tam snubní protokol, tak matriku. Svobodní potřebují občanské průkazy, rodné listy a pokřtění křestní listy (u katolíka výpis z křestní matriky, který není starší než tři měsíce, počítáno od data svatby).
 

 
Pomazání nemocných
     Tato svátost je určena lidem, kteří vážně onemocněli nebo jejichž síly jsou stářím značně oslabeny. Předpokládá se, že ten, kdo jí přijímá, se smířil s Bohem ve svátosti pokání. Pokud to není možné, je tato svátost chápána jako mimořádný prostředek ke smíření s Bohem. O svátost pomazání nemocných si má především požádat sám nemocný podle svého zdravotního stavu, případně požádá s jeho souhlasem někdo z jeho okolí. Svátost je mu v jeho vážné nemoci posilou na duchu a mnohdy i na těle. Lze jí přijmout vícekrát za život, pokud se člověk uzdraví a znovu onemocní nebo pokud se jeho stav výrazně zhorší a on o tuto pomoc znovu žádá. Zásadně se uděluje tomu, kdo je živý, ne tam, kde už prokazatelně nastala smrt.
     Pomazání nemocných lze udělit kdekoliv, kde se nemocný nachází a kde k němu může kněz přijít. 
 

 
Svátost pokání
     Slouží k odpuštění hříchů těm, kdo byli v katolické církvi pokřtěni, litují svých hříchů, nesetrvávají v situaci, která je nedovolená (např. neplatné manželství) a mají touhu po zlepšení. 
     Každý katolík by se měl vyzpovídat alespoň jednou za rok v postní době a kromě toho vždy, když se těžce proviní. Svátost smíření je ovšem užitečná i tehdy, když člověk nemá na svědomí těžké hříchy. V kostelech bývá vyvěšena informace o tom, kdy se zpovídá. 
  

 
     V Praze je prakticky celodenní zpovědní služba v kostele Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí, poměrně rozsáhlá příležitost ke svátosti smíření je také v kostele Sv. Kříže na Příkopech a u sv. Josefa na Náměstí republiky.Je samozřejmě možné i mimo tyto doby o svátost smíření kněze požádat. 

 
převzato z www.apha.cz