|
V sobotu 6. ledna 2007 bude Slavnost Zjevení Pánì a pøi mši svaté v 900 hodin bude žehnání køídy. Slavnostní mši bude doprovázet sbor ze Skorkova.
Proè žehnání køídy? Pøipravili jsme pro Vás malé vysvìtlení.
V pøedveèer nebo v den slavnosti Zjevení Pánì se koná žehnání vody (a soli), køídy, kadidla a pøípadnì i zlatých pøedmìtù (køížky, medailky apod.). Voda se žehná na památku Ježíšova køtu v Jordánì, pøipomíná se význam vody jako znamení vnitøní oèisty. Do vody se pøidává požehnaná sùl na zvýraznìní uzdravující a oèišující moci vody a schopnosti dát ve køtu nový život a také jako symbol ochrany pøed zlem. Kropením touto vodou si pøipomínáme svùj køest, dìkujeme za nìj Bohu a vyprošujeme si jeho pomoc k životu podle køestních závazkù. Žehnání kadidla a køídy je znamením víry a dùvìry v Boží ochranu; žehnání zlatých pøedmìtù pøipomíná, že naše "víra, nadìje a láska mají být ryzí a drahocenné jako zlato" (z obøadu žehnání) a svolává Boží pomoc pro boj se zlem a vìrnou službu. Oznaèování slavnosti Zjevení Pánì názvem Klanìní sv. Tøí králù se objevuje v 7. století. V evangeliu sv. Matouše èteme: "Když se Ježíš narodil v Betlémì v Judsku za èasu krále Heroda, pøišli do Jeruzaléma mudrci od východu... Vstoupili do domu a spatøili dítì s jeho matkou Marií, padli na zem a klanìli se mu. Otevøeli své pokladnice a obìtovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu1 " (Mt 2,1- 12). Nikde se zde neuvádí poèet mudrcù, nejsou zde zapsána ani jejich jména. Ve výkladu starokøesanského prostøedí kolísal jejich poèet od dvou až po dvanáct. Teprve pozdìji se ustálil na tøech, snad v souvislosti s poètem obìtovaných darù; k zámìnì mudrcù za krále došlo pravdìpodobnì ve støedovìku. Roku 1194 pøinesla družina øímského císaøe z milánského kostela sv. Eustorgia do chrámu v Kolínì nad Rýnem domnìlé ostatky svatých Tøí králù. Podle legendy vyzvedla tyto ostatky císaøovna Helena a darovala je biskupovi Eustorgiovi z Milána. Eustorgiùv nástupce Protasius nechal pro ostatky vyrobit kamenný sarkofág a dal jej umístit nad Eustorgiovým hrobem. Prázdný sarkofág je dnes v kapli Tøí králù milánského kostela sv. Eustorgia, domnìlé ostatky Tøí králù se uchovávají ve zlatém relikviáøi kolínské katedrály. Až do 18. století byly tyto ostatky cílem nejvýznamnìjších poutí Západu. Jména Tøí králù, Kašpar, Melichar a Baltazar, poprvé uvedl ve 12. století Petr Comestor, kancléø paøížské Sorbonny. Tato jména jsou známa ze zkratky "C(K)+M+B", psané spolu s letopoètem požehnanou køídou na dveøe. Písmena C, M, B bývají také vykládána z vìty "Christus Mansionem Benedicat" - Kristus a požehná pøíbytek. Letopoèet oznaèoval zaèátek nového roku - v dobì pøed zavedením juliánského kalendáøe rok zaèínal právì 5. nebo 6. ledna. V pøedveèer slavnosti obcházel duchovní doprovázený ministranty, èasto i kostelníkem, uèitelem a žáky, jednotlivé domy. Za modliteb a zpìvu se každý dùm vykuøoval kadidlem a vykropoval požehnanou vodou, dveøe se oznaèovaly písmeny C+M+B s letopoètem. Význam tohoto svátku odjakživa doprovázely lidové zvyky. Na køesanském Východì se svìtí køestní voda a žehnají se øeky. Ve støední Evropì je èasté žehnání domù, pøi nìmž se na dveøe svìcenou køídou píší písmena C+M+B, u nás v Èechách obvykle K+M+B. Nejsou to patrnì poèáteèní písmena jmen "Tøech králù": Kašpar, Melichar a Baltazar, jak se lidovì traduje, nýbrž zkratka latinského Christus mansionem benedicat, Kristus požehnej tomuto domu.
|
