Pøináším Vám takový krátký èláneèek k zamyšlení. Pokud bude o tyto èlánky zájem, rád budu podobné èláneèky pøipravovat.
Niesl Bohr (nositel Nobelovy ceny za Fyziku) rád pøi rĂązných pøíleĹľitostech vypravoval následující historku: "V blízkosti našeho prázdninového domu v Tisvilde bydlí muĹľ, který si nad hlavní dveøe do domu pøibil podkovu, která má podle staré lidové povìry pøinášet štìstí. KdyĹľ se ho známý zeptal: ,To jsi tak povìrèivý? VĂ¬Ă¸íš opravdu, Ĺľe ti ta podkova pøinese štìstí?' odpovìdìl: ,Pøirozenì Ĺľe nevìøím, ale øíká se pøece, Ĺľe to pĂąsobí i tehdy, kdyĹľ na to èlovìk nevìøí." Je to kraÂťouèký pøíbìh, krásnì znázoròující pøíklad toho, kdy se èlovìk staví do pozice ateisty, ale pøeci jen si øíká "Ĺľe na tom nìco mùže být", proto se pojistí pro pøípad, "Ĺľe by na tom náhodou nìco bylo". KaĹľdý z nás mùže mít nìkdy tendenci sklouzávat do jakéhosi stereotypu víry a nechat se unášet vlnou okolí, bez vlastního postoje, bez vlastního otevøeného srdce Bohu. Nesmíme proto zapomínat na slova našeho Pána: "Vím o tvých skutcích; nejsi studený ani horký. KéĹľ bys byl studený anebo horký! Ale Ĺľe jsi vlaĹľný, a nejsi horký ani studený, nesnesu tì v ústech." (Zj 3,15-16)
• Další články této skupiny:
|
