Aktuality

Nìco k zamyšlení (3) – Bohatství a chudoba

Zamyšlení nad bohatstvím a chodbou...

Podle jedné staré povìsti vládl kdysi v Irsku král, který nemìl dìdice. Naøídil tedy poslĂąm, aby po celé jeho øíši rozhlásili, Ĺľe kterýkoli mladý muĹľ se smí ucházet o rozhovor s králem, jako jeho budoucí následník. Tito uchazeèi však mají splòovat dvì podmínky: zaprvé musí milovat Boha a zadruhé všechny ostatní lidské bytosti.

Dozvìdìl se o tom mladík, který si pomyslel, Ĺľe tyto podmínky splòuje, neboÂť chová lásku k Bohu i bliĹľním. Byl ale tak chudý, Ĺľe nemìl vhodný šat, ve kterém by se mohl objevit pøed samotným králem. A chybìly mu i prostøedky na dlouhou cestu ke dvoru. Ale nìco se mu podaøilo vyĹľebrat, nìco si vypĂąjèil, a tak nakonec dal jakĹľ takĹľ dohromady alespoò tolik penìz, aby si mohl obstarat øádný odìv i nezbytné zásoby na cestu.

Ve slušných šatech se tedy vypravil na královský hrad; uĹľ byl témìø na místì, kdyĹľ tu narazil na Ĺľebráka, který sedìl na zemi u cesty. Byl v hadrech a tøásl se zimou. Napøahoval ruce a Ĺľadonil o almuĹľnu. Naøíkal tøaslavým hlasem: „Mám hlad a je mi zima! Prosím, pomoz mi... prosím!"

Mladíka jeho bída tak dojala, Ĺľe okamĹľitì svlékl své nové šaty a navlékl si hadry uboĹľáka. Bez váhání mu dal i všechny své zásoby. Pak se - pravda, ponìkud váhavì - vydal v Ĺľebráckých cárech a bez prostøedkĂą na další cestu ke dvoru mocného panovníka. KdyĹľ dorazil na hrad, králĂąv poboèník ho uvedl do veliké sínì. Po krátkém odpoèinku, bìhem nìhoĹľ mohl setøást prach daleké poutì, ho uvedli pøed královský trĂąn.

Mladík se Jeho Velièenstvu hluboce uklonil, ale kdyĹľ koneènì pozvedl zrak, strnul úĹľasem. „Ty... to jsi ty? VĹľdyÂť ty jsi ten Ĺľebrák, co jsem ho potkal na cestì!"

„Ano," odtušil král se šibalským mrknutím, „to já jsem byl ten Ĺľebrák."

„Ale ... ty ... to pøece ... ty pøece nejsi Ĺľádný Ĺľebrák. Ty jsi doopravdický král! Proè ... proè jsi to udìlal?" koktal mladík, kdyĹľ se jakĹľ takĹľ vzpamatoval z úĹľasu.

„Abych zjistil, jestli doopravdy miluješ Boha a všechny své bliĹľní," odpovìdìl král. „Vìdìl jsem, Ĺľe kdybych se ti rovnou ukázal jako král, ohromil bych tì svým skvostným odìvem i drahokamy vykládanou korunou. Udìlal bys všechno, oè bych tì poĹľádal, protoĹľe by tì k tomu pøimìla má vladaøská moc. JenomĹľe tímhle zpĂąsobem bych se o tvých skuteèných citech nic nedozvìdìl. Proto jsem se uchýlil ke lsti. Zjevil jsem se ti v podobì Ĺľebráka, jenĹľ se nemohl dovolávat nièeho jiného neĹľ lásky, kterou nosíš v srdci. Tak jsem zjistil, Ĺľe doopravdy miluješ Boha i své bliĹľní. Proto se staneš mým nástupcem," rozhodl král. „Ty zdìdíš mé království."

Tato povìst nám nastiòuje poselství: „Poslyšte, moji milovaní bratøi: CoĹľpak BĂąh nevyvolil chudáky tohoto svìta, aby byli bohatí ve víøe a stali se dìdici království, jeĹľ zaslíbil tìm, kdo ho milují?“ (Jk 2,5). Jen strohý a omezený výklad Písma svatého mùže hovoøit o tom, Ĺľe pouze chudí, ve smyslu ekonomickém, budou mít podíl na BoĹľím království.

Mnohem vìtší chudobou je schopnost èlovìka oprostit se od pozemských majetkĂą. Nelpìt na svém majetku jako by to byl smysl Ĺľivota. Umìt oddìlit bohatství ducha od bohatství pozemského je jedním z „klíèù“ k BoĹľímu království, ale také klíèem k smysluplnému, plnohodnotnému a plodnému Ĺľivotu na zemi. Mnoho lidí se Ĺľene za svými majetky, snaĹľí se je rozmnoĹľovat. To samo o sobì není nic špatného. Velmi špatné ovšem je, pokud v tomto shonu zapomínáme na chudobu ducha, lásku k bliĹľnímu a na milosrdenství. Na to, Ĺľe máme v první øadì touĹľit po pokladu BoĹľího království a potom teprve po pokladech pozemských. „Blaze chudým v duchu, neboÂť jejich je království nebeské.“ (Mt 5,3)

Robert