Zamyšlení pro 1. týden Velikonoèní...
Jak je smutné a dìsivé nalézt hrob toho, kterého jsme milovali, který jiĹľ na zemi mnohokrát prokázal, Ĺľe je Bohem, toho který pro svou lásku k lidem sestoupil z nebe, pøijal tìlo a stal se èlovìkem, toho který byl poslušný aĹľ k smrti a to k smrti na køíĹľi, prázdný. Tam kde leĹľelo, s láskou a citem, zabalené tìlo Pána JeĹľíše Krista do pruhĂą plátna a vonných látek, jsou nyní jen samotné pruhy plátna a rouška, která byla pøes oblièej je na jiném místì. „...Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho poloĹľili.“ (Jan 20,2) Je to stejné jako mnoho našich pocitĂą, nìco vidíme a udìláme si svou pøedstavu – „Vzali Pána z hrobu“. My dnes víme, jak to bylo, ale ti, kteøí pøišli první k prázdnému hrobu Pána JeĹľíše, ti mìli opravdový strach z toho co našli, pøesnìji z toho co nenašli. Náš Pán však nenechal své vìrné v sevøení strachu a zjevil se jako první Marii. „JeĹľíš jí øekl: "Marie!" Obrátila se a zvolala hebrejsky "Rabbuni", to znamená 'Mistøe'.“ On dodal: „"Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratøím a povìz jim, Ĺľe vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu". Marie Magdalská šla k uèedníkĂąm a oznámila jim: "Vidìla jsem Pána a toto mi øekl."“ (Jan 20,16-18) Proto i my s radostí v srdci ze zmrtvýchvstání našeho Pána volejme aleluja a hlásejme tuto radostnou zvìst celému svìtu.
• Další články této skupiny:
|
