Basilika sv. VÁCLAVA

Basilika sv.Václava byla od počátku zamýšlena jako velké mauzoleum nad hrobem největšího českého světce. Založil ji kníže Břetislav I. kolem r. 1042 a při ní zřídil v r. 1052 kolegiátní kapitulu, nejstarší instituci tohoto typu v našich zemích. Důvodem bylo pokání, které kníže obdržel od papeže Benedikta IX. za vyplenění polského Hnězdna českým vojskem a následné uloupení ostatků sv. Vojtěcha, jeho bratra Radima a Pěti sv. bratří. Zprávu o vysvěcení kostela 19.5.1046 pražským biskupem Šebířem zaznamenal náš nejstarší kronikář, svatovítský kanovník Kosmas. Prastarý kostel sv. Kosmy a Damiána, před jehož dveřmi byl sv. Václav zavražděn, byl pojat do nové stavby. Stavba však mohla být v úplnosti dokončena až r. 1052.

Svatyně má půdorys trojlodní románské basiliky, která si - jak prokázal i dlouhodobý archeologický průzkum - až dodnes uchovala původní stavební dispozici a základy obou věží při západním průčelí. Jejím srdcem se stala románská krypta uchovávající původní hrob sv. Václava. Východní část s hrobem a tzv. martyriem (místem zavraždění) je starší, západní část následovala asi o půl století později, zřejmě proto, že zesílila potřeba rozšířit presbytář nad ní. V každém případě velikost basiliky svědčí o významu, jakého se této stavbě od samého počátku dostalo, i o velkém počtu poutníků, kteří na toto nejstarší české poutní místo přicházeli.

Kostel značně utrpěl za husitských nepokojů. Opravy začaly ještě v 15. stol. a protáhly se až do konce 16. století, kdy byly boční lodě opatřeny novou renesanční klenbou a vnějšími opěrnými pilíři a zřízen baldachýnový oltář Všech svatých. Z 15. stol. rovněž pochází bohatě profilovaný portál na jižní straně v sousedství dnešního vchodu a pozdně gotická socha na hraně věže (Archanděl Michael srážející satana).

V letech 1639 - 1640 kostel poničilo švédské vojsko, které si u něj zřídilo opevněný tábor. Jedna z věží byla odbourána, aby na ní mohla být umístěna děla, basilika byla proměněna ve stáj pro koně. Při ústupu Švédů z jejich ležení byl kostel navíc z neopatrnosti zapálen.

K obnově těžce poškozené basiliky bylo možno přistoupit až po skončení třicetileté války. Hlavní loď a Knížecí kaple tehdy dostaly dnešní klenbu a zbylá věž byla ukončena cibulovitou střechou s lucernou. Chrám byl nově vysvěcen roku 1691. V polovině 18. stol. bylo vybudováno dvouramenné schodiště z lodi do presbytáře a zřízena sakristie nad jižní kaplí. V době Josefa II. byl obohacen zchudlý chrámový inventář zakoupeným mobiliářem ze zrušených pražských kostelů.

K dalším významnějším opravám došlo zásluhou preláta Jana Paulyho, faráře u sv. Václava v Praze - Smíchově, ve dvacátých letech 20. stol. Celý chrám byl uvnitř i vně opraven, opatřen novou krytinou a restaurováno vnitřní zařízení. Současně byl mobiliář doplněn o několik dalších soch národních patronů a krypta vybavena bronzovým oltářem s dalšími doplňky. Poslední dílčí opravy proběhly za obtížných okolností v dobách totality a nedlouho po jejím skončení. V roce 2002 byla zahájena celková revitalizace areálu kolem kostela, na kterou by nyní měla navázat komplexní obnova této Národní kulturní památky.

Zařízení kostela je převážně barokní. Hlavní oltář na vyvýšeném presbytáři z první čtvrtiny 18. století jepatrně dílem Františka M. Kaňky a Dominika Rapy a jeho původní místo bylo v pražském kostele sv. Václava na Zderaze. Ústřední obraz zachycuje svatého Václava mezi dvěma anděly a je kopií slavného Škrétova obrazu. Rokoková kazatelna se sochami církevních otců na severní straně presbytáře je přenesena zpražského kostela sv. Martina. Kanovnické lavice v presbytáři dekorované zlacenými bustami českých patronů jsou z roku 1729, zpovědnice byly zakoupeny z klementinské koleje.

U pilířů po obou stranách schodiště do presbytáře se nacházejí dva menšíoltáře Bolestné Panny Marie a sv. Kříže s velkým krucifixem. Ukřižovaný na něm podle zpráv z r. 1689 ověřených pražským arcibiskupem Bedřichem z Valdštejna otevíral oči. Proto se od těch dob těší úctě věřících jako milostný. Na pilířích hlavni lodě je umístěno šest soch zemských patronů původem z malostranské jezuitské rezidence v Praze. Zpodobňují sv. Norberta, Vojtěcha, Jana Nepomuckého, Zikmunda, Víta a Ivana. Obdélné obrazy nad nimi z r. 1677 tvoří cyklus výjevů ze života sv. Václava. Dva obrazy na kruchtě zachycují neúspěšný sněm, svolaný Boleslavem do túrského kraje, a vítězství českého vojska v bitvě u Kressenbrunu v r. 1260. V bočních lodích visí několik pašijových obrazů, které jsou zmenšenou kopií Škrétova cyklu od sv. Mikuláše v Praze.

Levá boční lod je zakončena Knížecí kaplí a podle mínění některých odborníků byl právě jejím předchůdcem původní kostel sv. Kosmy a Damiána. Pozornost poutníků v ní přitahuje zejména kamenné sousoší Zavraždění sv.Václava z dílny sochaře Matyáše B. Brauna s mramorovou oltářní architekturou od Františka M. Kaňky. Pravá boční loď je zakončena kaplí Sv. Pěti bratří s kamennou křtitelnicí ze 16.století, která dle tradice stojí na místě studánky, u níž kdysi křtil sv. Metoděj.